Jan Skopeček

> Rozhovory > Rozhovor pro Týden: Daňové kolečko? Teď máme pravítko!

Rozhovor pro Týden: Daňové kolečko? Teď máme pravítko!

Jan Skopeček | 6.10.2017

Socialisté lákají voliče na progresivní zdanění, kdy prý klesnou daně osmadevadesáti procentům lidí. Jaké hlavní ekonomické téma má ODS?

ODS je jediná strana, která přišla s jasným slibem, že zjednodušíme a snížíme daně všem. Ostatní strany na naše daňové návrhy jen reagují. Jestliže sociální demokraté říkají, že daně klesnou devadesáti osmi procentům lidí, my říkáme, že je snížíme sto procentům. Navíc socialisté navrhují i úplně nové daně. To znamená, že i když si vezmou méně z jedné kapsy daňového poplatníka, o to více si vezmou z kapsy druhé. Řekl bych, že návrhy ODS na snížení a rušení některých daní se od nás očekávají, je to správná cesta, kterou se vracíme ke kořenům. Toto je hlavní poselství našeho volebního programu v jeho ekonomické části.

Když si ale vzpomenu na daňové kolečko a dobu, kdy jste přicházeli s rovnou daní, tak mi u vás něco podobně výrazného dnes chybí.

Od daňového kolečka jsme se už přece jen trochu posunuli. Máme daňové pravítko, kde si každý svou námi nabízenou daňovou úsporu může lehce spočítat. Co se týče rovné daně, konečně se chceme vrátit k jejímu původnímu, čistému konceptu. Její výpočet vztáhneme ke hrubé mzdě, čímž lidé oproti dnešku ušetří. Ostatně tak jsme to původně i zamýšleli, výpočet ze superhrubé mzdy byl výsledkem tehdejšího koaličního kompromisu.

Proč by měli lidé volit ODS, a nikoli ČSSD, která slibuje také pokles daní, ale zároveň to „natře“ těm nejbohatším?

To je úplně jednoduché. My na rozdíl od ČSSD nechceme nikoho daněmi trestat za úspěch a výkon. Je fakt, že díky odpočitatelným položkám určitá progrese zůstává i v našem konceptu rovné daně, ale v porovnání s návrhem socialistů bude mnohem mírnější. A to je správně, je třeba motivovat k výkonu, ne vyvolávat závist vůči úspěšnějším.

A co společné zdanění manželů? Řekl bych, že to bylo celkem populární. Nechystáte se ho oprášit?

Podle mě to do úvah o změnách daní jednoznačně patří. V současné době čelíme útokům na koncept tradiční rodiny muže a ženy, a proto si myslím, že společné zdanění manželů je přinejmenším symbolická podpora rodiny. Ale samozřejmě to má i svou finanční rovinu, neboť pro mnoho rodin bylo společné zdanění výhodné a mnoha rodinám to zjednodušovalo administrativu spojenou s daněmi.

Vedle snížení daní chcete lidem zajistit vyšší čisté příjmy také prostřednictvím poklesu povinných odvodů do sociálního a zdravotnického systému. Čím budete chtít výpadek příjmů v těchto systémech nahradit?

To je věc, kterou jsem do našeho programu skutečně chtěl prosadit a zařadit. Česká republika totiž patří v rámci OECD k zemím s nejvyšším daňovým zatížením práce, zejména povinného pojistného. Navíc na straně zaměstnavatelů je zatížení opravdu velmi vysoké. Teď když ekonomika roste, to není tak bolestné, jako když je hospodářství v recesi. Na to bychom měli myslet a tuto zátěž snížit, což se zúročí v dobách, kdy se ekonomicky dařit nebude, a lidé začnou přicházet o práci. Výpadek těchto příjmů v rozpočtech nám částečně pokryje hospodářský růst a částečně úspory v sociálních systémech.

To se asi voličům líbit nebude. Kde konkrétně chcete šetřit?

Hovořím o nejrůznějších sociálních dávkách, které budou muset být více adresné. Není přece možné, aby v době, kdy firmy zoufale volají, že nemají zaměstnance, tady byla armáda kolem tří set tisíc nezaměstnaných. Neříkám, že jsou všichni nějací zneužívači dávek, ale jsem přesvědčen, že řada jich tam takových je. Musíme si umět přiznat, že přebujelý a demotivující sociální systém, tak jak je aktuálně nastaven, není dlouhodobě udržitelný. Úspory zkrátka budou muset přijít. To bude největší úkol pro příštího ministra práce a sociálních věcí, ať už jím bude kdokoli.

Dá se ušetřit ještě někde jinde?

Jistěže dá. Vidím prostor například u dotací a pobídek soukromým firmám. Opět se tu bavíme o řádu desítek miliard ročně. To jsou peníze, jež státu zaplatíme my všichni a on je pak vezme a dá je nějakým vybraným korporacím. Vidím to jako obrovskou nespravedlnost a neúctu vůči těm, kteří chodí každý den do práce nebo podstupují riziko a podnikají bez jakékoli pomoci státu. To, že dotace destruují trh a konkurenční prostředí, není třeba diskutovat.

Česká ekonomika už po několik let solidně roste. Máme přesto nějaký hospodářský problém, který není dnes tak viditelný?

Myslím si, že je to stále poměrně malý význam českého kapitálu v tuzemské ekonomice, jež je velmi závislá na kapitálu zahraničním. To má samozřejmě svou logiku a historické důvody. Čtyřicet let jsme tu měli centrálně plánovanou ekonomiku a na začátku transformace český kapitál přirozeně chyběl, takže jsme byli vděčni za jeho příliv z ciziny. Už je ale čas dělat něco pro to, aby na síle začal nabývat kapitál český. Nebudeme pak čelit například masivnímu odlivu dividend do zahraničí v krizových dobách. Cesta podle mě vede přes podporu malých a středních podniků, aby se nebály expandovat a svou kapitálovou sílu zvyšovat. Musíme vytvořit podmínky, aby i u nás vznikaly firmy, z nichž se jednou stane druhý Microsoft, Apple nebo jiné podobně úspěšné nadnárodní společnosti, které rovněž začínaly někde v garáži.

Podnikatelé dnes asi nemají problém s přístupem ke kapitálu. Zato jim vadí, že se k nim stát chová jako k poddaným, nemyslíte?

To jste pojmenoval naprosto přesně. Stát za poslední čtyři roky neuvěřitelně nabobtnal a změnil se z někoho, kdo má občanům sloužit, ve zlého pána. Musíme znovu definovat, k čemu stát vlastně máme. Rozhodně tu není od toho, aby lidi buzeroval, pokutoval za otevřené okénko u auta nebo za jedno pivo k obědu, které si dáte, když jedete na vodu. Přitom na straně druhé není stát schopen poskytnout veřejné statky a služby, kvůli kterým si ho platíme.

Jako jedna z mála politických stran tvrdošíjně odmítáte vstup Česka do eurozóny. Proč?

Mě by spíš zajímalo, v čem nám česká koruna překáží a proč bychom se jí měli zbavit. To nechť vysvětlí ti, kteří přijetí eura tolik hájí a propagují. Kolísá snad kurs koruny tak, že by to ohrožovalo naši ekonomiku? Máme tu volbu mezi korunou, která nám nijak neškodí, a eurem, jež prochází neklidným obdobím. Eurozóna stojí na špatných základech, tvoří ji ekonomiky, které jsou navzájem strukturálně zcela odlišné, a do takové eurozóny vstupovat nechci. Ano, přijetí eura by znamenalo snížení transakčních nákladů. Na druhé straně tu je ale mnoho ztrát, zejména makroekonomických, které by se vstupem do eurozóny přišly.

Které například?

Za největší považuji ztrátu autonomní měnové politiky. Jakmile přijmeme euro, ztrácíme Českou národní banku coby nositele důležitých hospodářskopolitických nástrojů. Měnová politika Evropské centrální banky se fakticky řídí tím, co je výhodné pro Německo, pro Francii a další velké ekonomiky eurozóny, nikoli výhradně tím, co je dobré pro Česko.

Ekonomicky ale součástí eurozóny de facto jsme. Naše hospodářství jsou spjatá. Nebylo by pro nás euro výhodné, když – jak tvrdíte – ECB jde na ruku Německu?

Tomu rozumím. Jenže stále zde máme země jižního křídla, které jsou na tom hospodářsky zcela jinak než Německo. Pokud bychom se bavili o eurozóně, která by sestávala z Německa, Finska, zemí Beneluxu a podobně, pak by asi vstup do takové eurozóny byl zcela jinou otázkou a úlohou. Po takové ekonomické úvaze by však měla přijít i úvaha politická a otázka, zda se chceme vzdát státního symbolu, kterým česká koruna – vedle vlajky, hranic nebo jazyka – je.

(Autor: Petr Musil)