Na světě jsou pouze dvě jistoty, daně a smrt. Tento krutý, nicméně výstižný citát Benjamina Franklina je součástí nejedné učebnice daňové teorie. V našich podmínkách povolební situace a vyjednávání o vládě můžeme pomalu přidat další jistotu, a sice že se daňové zatížení našich spoluobčanů a firem v následujících letech nijak výrazně nesníží. Pravděpodobně nedojde ani ke zjednodušení daňového systému, který patří v mezinárodním porovnání k těm nejsložitějším.

K této pesimistické předpovědi mě vedou tři důvody. Za prvé je to podoba návrhu daňových změn, které poslala do meziresortního připomínkového řízení paní ministryně v demisi Schillerová. Z nich vyplývá, že sice dojde ke zrušení tzv. superhrubé mzdy (což znamená snížení daňového základu, ze kterého se daň počítá), paní ministryně ale zároveň navrhuje zvýšit sazbu daně ze současných patnácti na devatenáct procent. Z výrazného snížení daňového zatížení, které by přineslo samotné zrušení superhrubé mzdy, tak zůstává velmi nizoučké snížení efektivní daňové sazby o 1,1 procenta.

Paní ministryně navíc hodlá natrvalo zakotvit druhou sazbu daně z příjmu ve výši 23 % pro vysoce příjmové daňové poplatníky. Ti dnes platí solidární přirážku, která byla v době krize konstruována jako dočasná a dávno měla skončit. Díky apetitu přerozdělovat ji ale předcházející agrosocialistická vláda prodloužila život i na období ekonomického růstu a dnes se má stát dokonce integrální součástí daně z příjmu. Je to další zbytečné hloubení příkopů mezi lidmi a sázka na závist. Proč poplatníky, kteří díky vzdělání, pracovitosti, aktivitě nebo štěstí vydělávají více peněz, trestat vyšší sazbou, když i při jedné procentní sazbě odvedou ze svého příjmu státnímu rozpočtu větší objem peněz než kdokoliv jiný?

Druhou indicií, která nedává naději na pozitivní změny v daňové oblasti, jsou požadavky socialistů, kteří přes volební krach chtějí znovu vstoupit do vlády s Andrejem Babišem. Přejí si další prohloubení progresivity daňového systému, jinými slovy prohloubení hry na závist. Navíc chtějí náš daňový systém ještě více komplikovat zavedením sektorových daní. Populisticky ukazují na banky, kde vidí další zdroj příjmu. Už ale neříkají, že se vyšší zdanění bank může odrazit v menší úvěrové kapacitě bankovního systému nebo vyšších poplatcích pro občany. Obojí je špatné.

Třetí indicii jsme si prožili už na začátku volebního období, kdy poslanecký klub ODS navrhoval zrušení silniční daně a daně z nabytí nemovitosti. Obě daně nejsou z hlediska podílu na rozpočtu pro stát fatální. Jejich zrušení by znamenalo zjednodušení daňového systému a v případě daně z nabytí nemovitosti ulevilo lidem ve chvíli, kdy realizují zřejmě jeden z nejvyšších výdajů ve svém životě. I hnutí ANO svým odmítavým hlasováním jasně demonstrovalo, že si zjednodušení daňového systému nepřeje a především tím jasně vyjádřilo preferenci sestavovat vládu s politickými silami, které chtějí pravý opak.

Je to dobrá zpráva pro oslabené levicové strany a milovníky státního přerozdělování, špatná pro liberály, daňové poplatníky a aktivní lidi.

Jan Skopeček, Info.cz, 10. března