Označit opakovaně deficitní rozpočet v době několikaletého růstu a minimální nezaměstnanosti za konzervativní nemůže nikdo normálně uvažující. Rozpočet měl být při naší ekonomické výkonnosti dávno vyrovnaný. Vše ostatní je neschopnost této vlády a žití na úkor budoucnosti,“ říká poslanec Jan Skopeček (ODS). Zároveň upozornil, že ze slibů z billboardů nemáme nic. Ani kvalitnější státní správu, ani jednodušší stavební řízení, ani jednodušší prostředí pro podnikání. Malým podnikatelům prý vláda otravuje život, zatímco nejbohatším korporacím posílá peníze. To je podle poslance Skopečka politika vlády hnutí ANO a ČSSD.

Prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury a zdůvodnil to jeho nedostatečnými zkušenostmi v oblasti kultury. Co si o tom po všech průtazích myslíte?

K Zemanovi a Šmardovi mě nic, co by už někde nezaznělo, nenapadá. Snad jen, že přeci máme tu přímou volbu prezidenta, která měla naší demokracii a našemu politickému systému strašně pomoci. My, kteří jsme varovali, že přímo volený prezident bude cítit silnější mandát, bude více zasahovat do každodenní politiky a rozkolísá to rovnováhu sil v našem politickém systému, jsme byli kritizování, že nechceme, aby si lidé zvolili prezidenta podle svých představ. Tak teď ho podle představ nadpoloviční většiny máme, a zase je to špatně. Mýlili se tehdejší propagátoři přímé volby, měli jsme pravdu my, kteří jsme upozorňovali na rizika s přímou volbou spojená.

Šéf ČSSD Jan Hamáček tvrdí, že současná podoba rozpočtu je likvidační pro resorty spravované sociální demokracií. Jaroslav Bžoch mi naopak v rozhovoru řekl, že Ministerstvu práce a sociálních věcí a Ministerstvu vnitra zbyly finanční přebytky z loňského roku a že jde o běžné dohady kolem rozpočtu, z níž se kritici vlády snaží udělat vládní krizi. Jak je to podle vás?

Tvrzení předsedy Jana Hamáčka, že je rozpočet pro resorty spravované sociální demokracií likvidační, je nepravdivý a absurdní výrok. Návrh rozpočtu na příští rok počítá s navýšením výdajů oproti letos schválenému rozpočtu o 90 miliard korun. Ještě jednou, o dalších 90 miliard korun více na přerozdělování bude mít naše agrosocialistická vláda, přičemž největší nárůst jde na vrub Ministerstva práce a sociálních věcí řízeného ultrasocialistickou ministryní Maláčovou. Je to fakt našim socialistům málo? Pokud nejsou schopni spravovat své resorty i přesto, že objem celého rozpočtu dramaticky roste, tak mají pro svoji neschopnost podat okamžitě demise. Co by dělali, kdyby se ekonomika zadrhla a museli by hospodařit s menšími příjmy?

Co tedy říkáte na tvrzení ČSSD, že rozpočet je příliš konzervativní a více financí by mělo putovat na bezpečnost a sociální služby? Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová chce 11 miliard korun navíc pro svůj resort, a pokud je nedostane, tak prý nebude na sociální služby pro důchodce. Děti z rozvádějících se rodin nebudou mít zastání v podobě pracovnic sociálky a podobně. Co si o tom myslíte?

Další absurdní výrok, asi daný blouzněním sociálních demokratů, kteří se po anabázi Staněk stále nacházejí ve stadiu hluboké klinické smrti. Označit opakovaně deficitní rozpočet v době několikaletého růstu a minimální nezaměstnanosti za konzervativní nemůže nikdo normálně uvažující. Vždyť i pro naše komunisty, kteří by nejraději měli znovu centrálně plánovanou ekonomiku, je výše deficitu problém. Rozpočet měl být při naší ekonomické výkonnosti dávno vyrovnaný. Vše ostatní je neschopnost této vlády a žití na úkor budoucnosti. To ale socialistům nevadilo nikdy a hnutí ANO, jak se zdá, se to od nich rychle naučilo.

Jana Maláčová v této souvislosti řekla: „Jsou dva typy politických stran nebo hnutí. První se snaží v souladu se svým programem zajišťovat potřebné služby občanům po celé volební období. Druhý před volbami hodně slibuje, ale po nich odvrací zrak a pouze záplatuje, když se něco pokazí.“ Je hnutí ANO tím, kdo hodně slibuje, ale odvrací zrak a pouze záplatuje?

Sociální demokracie si s hnutím ANO nemají vůbec co vyčítat. Hnutí ANO i ČSSD tu vládnou šest let, kdy jim bylo navíc nezaslouženě naděleno, v podstatě spadlo do klína, období rychlého ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti. V tomto ideálním čase neposunuli Českou republiku pozitivním směrem v ničem zásadním.

Ročně jim přitékají do rozpočtu desítky miliard korun navíc a přitom sekají deficity, ale kde tedy máme ty kvalitnější silnice a dálnice, které hnutí ANO slibovalo z billboardů? Kde máme o tolik kvalitnější státní správu, pro kterou je občan skutečně klientem? Kde máme to jednodušší stavební řízení, jednodušší prostředí pro podnikání? Nemáme ani jedno, máme populistické slevy na jízdném bez ohledu na příjem cestujícího a pak složitě hledáme peníze na to, aby nezkolabovaly sociální služby.

Malým podnikatelům otravujeme život EET a dalšími regulacemi, a nejbohatším korporacím posíláme peníze. To je politika vlády hnutí ANO a ČSSD.

Prohlásil jste před týdnem: „Jan Hamáček a celá ČSSD žijí podle obsahu dopisu adresovaného premiérovi v nějakém podivném rozpočtovém science fiction, ve kterém lze donekonečna utrácet peníze, které nejsou.“ Jak tedy nahlížíte na celou situaci kolem sestavování rozpočtu?

To bychom se vraceli k úvodu rozhovoru. Ale ano, Jan Hamáček musí žít ve sci-fi, kde peníze rostou na stromech a stačí je jen sebrat. Ale v reálu to funguje jinak. Peníze, které stát přerozdělí, musí nejdříve vydělat soukromý, produktivní sektor. A stát tento sektor dře stále více a více, což je škoda, protože bychom mohli být výkonnější. A když Janu Hamáčkovi nestačí ani o 90 miliard korun z roku na rok navíc, tak to já se zase musím zastávat lidí, kteří platí daně, a říci, tak dost! Stát je veliký, byrokracie zbytnělá, státní přerozdělování neustále roste a je neskutečné papalášství chtít v takové chvíli ještě víc. Kde by to skončilo?

Jak vnímáte celé fungování koalice hnutí ANO a ČSSD s podporou komunistů? Zastánci vlády tvrdí, že se ve většině jedná o běžné politické šarvátky, odpůrci zase, že je koalice silně nestabilní. Jak si vede?

Nezajímají mě šarvátky koaličních partnerů. Zajímá mě to, že tato vládní garnitura hospodaří se schodky, zrušila penzijní reformu a nepřipravila svoji vlastní alternativu, nestaví dálnice a silnice, jak slibovala, v porovnání s předchozími vládami málo investuje, schvaluje regulace a komplikuje podnikatelské prostředí, chce zvýšit daně a tak dále. V kontextu těchto kroků nemohu vládu hodnotit pozitivně.

Směrem k české vládní opozici často zaznívá, že nenabízí řešení a měla by opustit program Antibabiš, který prý nefunguje. S jakými pocity vnímáte podobné výroky?

Souhlasím s tím, že nejde mít pouze program Antibabiš. Také, když se podíváte na má vystoupení, snažím se být zejména věcný a kritizuji podstatu věci, až následně případně označím viníka. Na straně druhé premiér má hlavní zodpovědnost a musí umět snést kritiku za politiku své vlády, v jeho případě navíc zaslouženou. ODS jako opozice navíc má svoji pozitivní agendu. Podívejte se, kolik máme vlastních legislativních návrhů, kolik pozměňovacích návrhů jsme zatím načetli. Jen v oblasti daní to byla spousta návrhů na snížení daní či jejich zjednodušení. Takže ODS určitě svoji pozitivní agendu má.

Poslední čísla ukazují na pokles výkonu průmyslu u nás včetně propadu automobilismu. Co to pro Českou republiku znamená?

Je zřejmé, že je Česká republika za vrcholem hospodářského cyklu. I když letos očekáváme stále růst, budoucí čísla budou slabší než ta, na která jsme byli zvyklí v posledních letech. Aktuální data ukazují, že naše ekonomika ve druhém čtvrtletí letošního roku zpomalila nepatrně z 2,8 procenta na 2,7 procenta. Nicméně stagnující německá ekonomika je na prahu recese a to nás dříve či později doběhne. Slovensko, ještě automobilovější země než my, již dnes hlásí o dost větší zpomalování.

Odpovědná vláda by v takové chvíli nevyslyšela volání šéfa sociálních demokratů, že jsou čísla v návrhu rozpočtu příliš konzervativní a podhodnocená, a usilovala by o větší zdrženlivost. Vláda dívající se dopředu a neschvalující jen populistická opatření by hledala, jakým způsobem deregulovat naší přeregulovanou ekonomiku, aby se s postupným zpomalováním našim podnikatelům a celé ekonomice dýchalo přeci jen lépe, nebo alespoň méně špatně.

Říká se právě, že jde o návaznost na propad německého automobilového průmyslu. Jak zabránit tomu, abychom byli ekonomicky tolik závislí dodáváním dílů? Abychom nebyli montovnou, jak se často kritizuje…

Závislost na Německu a na automobilovém průmyslu naši ekonomiku samozřejmě dělá zranitelnější, než kdybychom měli export i strukturu výroby více diverzifikovanou. Když se navíc podíváme na to, co se děje nejen v Německu, ale v celé Evropě, kolem tématu změny klimatu, jak šílené a absurdní návrhy v této oblasti padají a jejich aktéři je myslí vážně, máme důvod k obavám ještě větším než kdykoliv jindy.

Když si čtu, že jsou v Německu Zelení v průzkumech na prvním místě, že se tam objevují návrhy na zdražení letenek a zákaz vnitrostátních letů, na dramatické zdražení masa kvůli emisím z hospodářských zvířat, nahrazení spalovacích motorů dnes extrémně drahými a neefektivními elektromobily, tak jde z Německa, kde jsou v tomto novém zeleném kvazináboženství nejextremističtější, opravdu strach.

Evropa si sama a naprosto zbytečně likviduje svoji páteř, tedy automobilový průmysl, a zdá se, že se nezastaví i před dalšími sektory.

Bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík prohlásil, že běžné automobily budou muset z Prahy zmizet kvůli CO2. Zároveň se ale setkáváme s tvrzením, že přechod na elektromobily zase tak ekologický není. Co si o tom myslíte?

Martinu Bursíkovi můžeme v uvozovkách poděkovat za jeho přínos k podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a tedy i za solární průšvih, za který platí občané desítky miliard ročně v cenách elektřiny a ještě navíc i ze zaplacených daní. V tomto kontextu bych hodnotil jeho další nápady a návrhy a rychle bych od nich dával ruce pryč.

Obávám se ale, že skutečnost, že jim byla věnována taková pozornost, nelze přičítat jen nedostatku témat v okurkové sezóně. Na druhé straně, když si Pražané zvolili Piráty, což jsou jen jinak pojmenovaní Zelení a TOP 09 kandidující i ve spolupráci s Liberálně ekologickou stranou pana Bursíka, nemohou se pak divit, že se objevují podobné ztřeštěné nápady.

Elektromobily jsou dnes extrémně drahé, tudíž nižší a střední vrstva by měla smůlu. Není k nim vybudovaná potřebná infrastruktura, není kde nabíjet. A hlavně je jejich ekologičnost zdánlivá. Jednak mají výfuk v komínu elektrárny, která je nabíjí, a jednak výroba baterií a jejich následná likvidace má rovněž své ekologické důsledky. Trh, tedy lidé, spotřebitelé, zákazníci je navíc jako alternativu zatím nevidí. To je rozhodující.

Parlamentní listy, 19. srpna 2019