„Místo toho, aby se vláda snažila veřejné finance stabilizovat, chová se, jako kdyby zítřek už neexistoval. Restriktivní opatření mohla být dělána s větší logikou a bez chaosu, jaký naše vláda předvádí. Propad ekonomiky i rozpočtu by pak byl nižší,“ vysvětluje v rozhovoru poslanec ODS a místopředseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Jan Skopeček. Za nejpodstatnější však považuje fakt, že vláda nenašla ani korunu úspor v přebujelé státní sféře, což označil za další příčinu, proč veřejné finance padají do historických deficitů. Pro ParlamentníListy.cz také popsal, kde by měl stát získávat finance pro zdravotnictví a jakým tématům vláda naopak pozornost nevěnuje.
Státní rozpočet skončil v lednu v rekordním deficitu 31,5 miliardy korun. Nakolik za jeho výši může koronavirus a nakolik česká vláda?
Obojí, co zmiňujete, má na rekordním schodku svůj podíl. Na koronavirus zareagovala vláda restriktivními opatřeními. Kvůli tomu je ekonomika přidušená a její výkonnost samozřejmě padá. V úterý Český statistický úřad vydal předběžné číslo ekonomického propadu v minulém roce, který je historicky vůbec nejhlubší – 5,6 procenta. Je to ještě více než v roce 2009 po finanční krizi. Historicky nejhlubší propad ekonomiky z logiky věci přináší problém i pro veřejné finance. Jinou věcí je, že restriktivní opatření mohla být dělána s větší logikou a bez chaosu, jaký naše vláda předvádí. Propad ekonomiky i rozpočtu by pak byl nižší. Hlavně ale vláda nenašla ani korunu úspor v přebujelé státní sféře, což je druhá příčina, proč veřejné finance padají do historických deficitů. Vládní podíl je tedy nepopiratelný.
Takže podle vás vláda navyšuje schodek rozpočtu, ale zároveň se vůbec nesnaží ušetřit?
Přesně tak. V minulém roce byl rozpočet novelizován třikrát a vždy šlo jen o navyšování výdajů a prohlubování schodku, žádné úspory se nenašly. S argumentem, že musí šetřit firmy, domácnosti i jednotlivci jsem v Poslanecké sněmovně navrhoval usnesení, aby rozpočtové kapitoly nezapojené do boje s covidem musely nalézt úspory ve výši alespoň několika procent. Vládní koalice to vůbec neakceptovala. I v rozpočtu pro letošní rok nenajdete ani střípek rozpočtové odpovědnosti. Schvalování rozpočtu ukázalo, že vláda vůbec nemá jakoukoliv ambici veřejné finance řídit. Ministryně financí (Alena Schillerová, za ANO, pozn. red.) pro mě není ministryní financí ve smyslu, že řídí rozpočet a stará se o jeho udržitelnost, ale je z ní pouhá účetní, která jen sčítá na jedné straně příjmy a na straně druhé výdaje.
Kde tedy tkví jádro problému, že není možné, aby k úsporám došlo?
Tento problém má mnoho dimenzí. Hlavní je, že současná vládní koalice hnutí ANO a ČSSD, podporovaná komunisty, realizuje populistickou politiku, kdy jsou pro ni důležitější stávající hlasy a obliba u voličů, a absolutně rezignuje na budoucnost České republiky. Českou republiku pálí řada témat, která s veřejnými financemi souvisí, ať už je to důchodová reforma, finanční udržitelnost zdravotního systému a tak dále. To bude stále těžší se stárnoucí populací a předpokládanými vyššími náklady na penze i zdravotní systém. Místo toho, aby vláda tyto věci řešila a snažila se veřejné finance stabilizovat, chová se, jako kdyby zítřek už neexistoval. Vláda se při zadlužování spoléhá i na snadnou dostupnost peněz kvůli takzvanému kvantitativnímu uvolňování, respektive tisknutí peněz centrálními bankami. Téměř každý rok se u nás konají volby, což rovněž odrazuje politiky od nepopulárních úsporných opatření.
A nepatří mezi populistické kroky i snížení daní, které jste rovněž podpořil?
Nikoliv, kvůli stávající vládě jsme zaznamenali vůbec nejvyšší daňové břemeno v historii, lidé a firmy platí rekordní daně. Není možné donekonečna daně zvyšovat. ODS měla zrušení superhrubé mzdy ve svém programu a jsme rádi, že se nám to podařilo prosadit i z opozice. Je třeba začít šetřit na přebujelém a zkostnatělém státním aparátu, nikoliv trestat lidi vysokými daněmi. Také připomínám, že jsme ve Sněmovně navrhli v rámci rozpočtu na letošní rok úspory ve výši 80 miliard korun. Populisticky se tedy chovali ti, kteří daně snižovali a úspory nepodpořili. My jsme podpořili obojí, jak nižší daně, tak úspory.
Zmínil jste zdravotnictví, které se také s nedostatkem financí, ale i personálu dlouhodobě potýká. Byla to ODS, která kdysi zavedla poplatky v nemocnicích a u lékaře, jež byly následně zrušeny. Byla to chyba? Tedy zrušit poplatky, na které si lidé už zvykali?
Samozřejmě to chyba byla. Žijeme ve společnosti, která utrácí každoročně obrovské peníze za své zvířecí miláčky u veterináře, ale dvacetikoruna za návštěvu lékaře způsobila obrovský politický problém. Naší tehdejší chybou ale bylo, že se poplatky nezavedly jako poslední součást celé reformy zdravotního systému. Tím, že předcházely dalším důležitým krokům ve zdravotním systému, se staly snadným terčem a potopily další opatření. Neumím si představit, že by se poplatky v podobě, v jaké byly v minulosti zavedeny, znovu objevily. Ale to, že je potřeba dostat do zdravotního systému větší podíl soukromých zdrojů, je jasné. I ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi je podíl soukromých zdrojů na financování zdravotnictví v České republice velmi nízký. Ve zdravotnictví se objevují stále novější a dokonalejší přístroje, stále lepší a převratné léky, stále dokonalejší léčebné postupy, což ale zároveň stojí obrovské peníze. Abychom udrželi krok se špičkovým zdravotnictvím, zvládli jsme ho financovat a měli špičkovou léčbu, je větší zapojení soukromých zdrojů určitě potřeba.
Jak byste to chtěl realizovat, když ne pomocí poplatků?
Dovedu si představit individuální zdravotní plány a pojištění, větší možnosti zaplatit si nadstandard, nebo si řekněme, že za běžné léky na chřipku a nachlazení si pár korun raději připlatíme, aby zdravotnímu systému zbyly peníze například na drahou biologickou léčbu, personalizovanou terapii a podobě. Zatímco připlatit si pár korun za běžné léky je v silách většiny společnosti, drahé preparáty na vážné choroby nedokáže zaplatit téměř nikdo. Jinými slovy, buďme solidární, připlaťme si za paralen, ať je dostatek financí na léky pro vážně nemocné pacienty. Je to obrovské téma, nad kterým zavíráme oči.
Výbor obrany vyzval vládu, aby navrátila zbylých pět miliard korun armádě tak, jak slibovala učinit v lednu. Došlo k vrácení pouhé poloviny částky z deseti miliard navzdory slibům. Obáváte se, že tyto peníze nakonec k armádě, která je potřebuje, nedoputují?
Tato záležitost jasně ukazuje, že sliby, které Andrej Babiš dává, jsou falešné a není schopen je naplnit. Sliboval, že vrátí deset miliard obraně, která se poměrně intenzivně podílí na řešení epidemiologické situace, a tento slib není schopen splnit. Místo deseti miliard je to zatím jen miliard pět a je to ukázka, že kdo skutečně ovládá premiéra a kdo má sílu ho tímto stylem držet v pasti, jsou prostě komunisté. Mně se to nelíbí, nicméně je to realita a je potřeba voličům popsat, že premiér je vláčen a držen v pasti z komunistické strany a není schopen plnit ani vlastní sliby.
Jaké je vaše hodnocení české vlády v očkování vakcínou proti koronaviru SARS-CoV-2, co se týká organizace i protekce?
Protekční očkování je důsledkem neschopnosti zajistit dostatek vakcín. Z vakcín se stalo de facto podpultové zboží, na což si pamětníci před rokem 1989 pamatují a podpultové zboží automaticky znamená i negativní jevy typu, že někdo předbíhá a někdo dostane přednost na úkor někoho jiného. Je smutné, že řada hejtmanů dokázala logisticky připravit očkování tak, že by dokázali proočkovat populaci v kraji poměrně rychle. Bohužel je dnes tato jejich práce k ničemu, protože vakcín je prostě velmi malé množství. To zpomaluje i uvolňování restrikcí, které jsou na českou ekonomiku a společnost uvaleny, které jsou skutečně dusivé a působí potíže v podobě složité obživy postižených podnikatelů, ale i psychické potíže lidí, kteří jsou už příliš dlouho vystaveni izolaci. Neschopnost vlády očkování zajistit bude dusivou atmosféru prodlužovat.
Jak vnímáte rozhodnutí Ústavního soudu ze středečního rána, kterým došlo ke zrušení části volebního zákona. Mění se rozdělování hlasů podle krajů, kde vznikaly nerovnosti kvůli jejich velikosti, ale i nevýhodné rozdělení v Poslanecké sněmovně, kdy menší strany získávaly nepoměrně méně poslaneckých křesel. Souhlasíte s rozhodnutím?
Co se týká rozhodnutí Ústavního soudu, tak jsem nemile překvapen, že pár měsíců před volbami mění ústavní soudci pravidla hry, navíc v době, kdy už jsou volby vyhlášeny. Přitom žaloba na volební systém leží na Ústavním soudu přes tři roky. Tak silný zásah do politického systému považuji za politický aktivismus Ústavního soudu, který může způsobit vážnou ústavní krizi. Změny volebního systému mají být dělány s velkým rozmyslem na mnoho let dopředu. Ústavní soud ale postavil politickou reprezentaci před potřebu nalézt změnu volebního systému pod tlakem blížících se voleb. Co rozumného z toho může vzejít? Obávám se, co nyní vznikne. Rád bych věřil, že politické strany vezmou rozum do hrsti, a i když budeme tlačeni časem, tak uděláme takovou změnu, která nebude realizována, protože to zrovna někomu hraje do karet, ale bude dělána tak, aby měla logiku nejen pro nadcházející volby, ale na mnoho let dopředu.
A bude mít nějaký vliv na trojkoalici ODS, KDU-ČSL a TOP 09?
Nemyslím si. I když byl jedním z hlavních argumentů právě způsob přepočtu hlasů na mandáty, který zvýhodňoval větší subjekty, koalice byla realizována z hlubších důvodů. Je to snaha ukázat ze strany opozice, že i přes některé politické rozdíly máme schopnost se dohodnout a nabídnout realistickou politickou alternativu vůči stávající vládě.
Jan Skopeček pro Parlamentní listy (10. února 2021)