Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo Senátu, vážení vzácní hosté, dámy a
pánové,
děkuji za pozvání na tento velmi důležitý pietní akt. Dnes si připomínáme 83. výročí okupace
Čech, Moravy a Slezska vojsky nacistického Německa, začátek nejtemnějšího období našich
dějin, které znamenalo definitivní ztrátu jakékoliv naší státní suverenity na jedné straně a
svobod občanů na straně druhé. V této pro naší zemi tragické a temné době se ale opět
ukázala životaschopnost našeho národa a státu. V návaznosti na okupaci Československa se
bezprostředně začalo formovat odbojové hnutí, které všichni známe jako tzv. druhý
československý odboj. Myslím si, že nemusím zmiňovat části odboje, jako byly například
výsadkové skupiny Anthropoid, Silver A a další. Jejich úspěch by byl nemyslitelný bez
podpory a pomoci množství běžných občanů, kteří tím riskovali život a často za to byli
německými nacisty vězněni a popravováni. Je dobře, že si dnes připomínáme jejich hrdinství.
Tito lidé neváhali nasadit své životy a bojovat proti krutému nacistickému režimu, který nectil
ani ty nejzákladnější lidské hodnoty, práva a svobody.
Toto smutné výročí nám připomíná, že svoboda, bezpečnost a suverenita nikdy nebyly a
nejsou samozřejmostí. Nemůžu v této souvislosti nezmínit vojenskou agresi Ruska na
Ukrajině. Tak blízko naší země bojuje i v dnešních dnech jiný národ o holé přežití. Dovolte,
abych i této příležitosti využil k vyjádření podpory ukrajinskému lidu a obdivu za hrdinství,
které stateční Ukrajinci dnes a denně projevují. O mír, bezpečnost, suverenitu a svobodu
musíme stále aktivně usilovat. Nesmíme si myslet, že jsme na věky chráněni velkým
množstvím mezinárodních smluv, které jsme během let uzavřeli. Musím vzpomenout, že i
nacistické Německo okupací naší země porušilo, jakkoliv ostudnou, Mnichovskou dohodu,
kterou samo uzavřelo 30. září 1938, tedy půl roku před vpádem do Československa.
Před téměř třemi týdny se v souvislosti s vpádem Rusů na Ukrajinu celá naše společnost
nechtěně probudila z určité letargie, kterou poslední léta zažívala. Byla, respektive bude
donucena přehodnotit některé své hodnoty vycházející ze ,,zhýčkanosti‘‘, kterou nám přinesly
roky prožité v míru a v blahobytu. Abychom do této letargie znovu neupadli, je třeba si
připomínat i naše historické zkušenosti s agresí německých nacistů, roli domácího a
zahraničního odboje, hrdinů, kteří doma i v zahraničí pokládali za naši dnešní svobodu
životy.
Na závěr bych chtěl ještě jednou vzpomenout na všechny československé občany, kteří padli
v řadách odboje či se stali obětmi perzekuce, a to ať perzekuce politické či rasové.
Děkuji za pozornost.